Pohodová chvilka poezie - 4. část

Další část ze série Pohodová chvilka poezie je takovým menším novoročním dárkem pro naše čtenáře, aby se formou poezie dozvěděli, jak to u nás vlastně chodí.

My všichni v Pohodě

Vážení a milí kolemjdoucí,

nenechte se zlou pomluvou zmást.

Ty příběhy jsou někdy srdcervoucí,

však vlastní názor nenechte si krást.

Chcete vědět, jak to chodí u nás v Pohodě?

Jak se tady lidem žije? Jak tu běží čas?

My to tu umíme velmi dobře, nelžeme, vše je o dohodě.

Kdo se ani nepodívá, jen pomlouvá, tak aby ho vzal Ďas...

Maria, komm... Den začíná, hlášení a pak se cvičí.

Hovory H po ránu občas bývají, ale to nevadí a cvičení všem svědčí...

A potom přebalujem, umýváme, obšťastňujem,

jako včeličky jsme pilní.
A taky mailujeme, lékujeme, kontrolujem,

v kramflecích jsme silní.

A oběd - to je zásek.

Často teď míváme hrášek.

Káva zas postaví nás na nohy,

abychom vyslechli lidské příběhy.

Naslouchat umíme tu skvěle,

protože to léčí nejlíp duši.

Sociálky jsou na to bdělé,

a Bajce to moc sluší.

A pečovatelky?

V růžových tričkách jsou duší podniku,

a taky náhradní rodina klientů.

Bez nich by tu to nežilo,

a tak teplo by tu nebylo.

A kdo jsou ti tyrkysoví andělé?

Každý den střídají role.

Aktivizační jsou přátelé,

pomáhají nám v temnotě.

a stále se tváří mile.

A že odpoledne už se tu nic neděje?
Že by se snad někdo tvářil kysele?

Je už po čtvrté hodině, jasně, že přichází únava.

A v té naší rodině,

zdrávky rozdají léky zas a znova.

Pak kuchaři jedou večeře,

a my zase myjeme, krmíme a mluvíme, 

a taky se smějeme a někdy pláčeme...

A teď všichni zbystřete...

Tak co si myslíte, je to jen náhoda.

že v Pohodě je pohoda?

Lucie Suchopárová a tým, Seniorcentrum Pohoda