Pohodová chvilka poezie - 3. část

V již třetím pokračování série Pohodová chvilka poezie Vám přinášíme další příspěvek našeho zaměstnance. Tato báseň nás skutečně pohladila po duši... 

Pohoda starých duší

Čas je jako vodopád, co se nikdy nezastaví.

Mezi prsty stéká vteřina po vteřině, 

možná po kapkách příběh povypráví,

životy lidí, co zdá se, kdysi byli jako my...

Osudy křehké jako oni sami,

když dlouhými chodbami bloudí do pater,

od dveří ke dveřím vstupují nepoznaní,

vše, co potřebují, je správný směr.

Chytat čas mezi prsty není nic pro mne,

krevní skupinou sestry jsou úsměvy.

V největší pohodě rozveselit všechny lidi v domě,

aby se smáli, připouštím, občas jsou pěkně rozjetí...

A když se otevře Pandořina skříňka

a staré duše ve víru tance ožijí, 

křičíme bez sebe Sežeňte psychiatra, honem!

Zřít spontánní radost stojí za malý hřích!

Pořád nám v hlavách kolují plány,

jakou soutěž či akci máme vymyslet, 

pro staré duše, co pohodou plují s námi,

šeptají příběhy trvající již řadu let.

Tak, jako život po kapkách vidíme občas všichni,

když nás strach chytá vteřinu po vteřině,

doléhá pachuť, jakýsi pocit v přítmí...

Pohoda pomáhá plout lehce po hladině...

Lucie Suchopárová a tým, Seniorcentrum Pohoda